9.: Úplně celý týden?!
Tahle zpráva Lailou docela otřásla. Procházela chodbou ve třetím patře. Nudila se, neměla co na práci. Vrátí se na ošetřovnu a dá se do obvyklé práce., neboli úklidu. Sešla schody a zatočila do chodby vpravo. Prošla velkými zdobenými dveřmi. Obešla pět postelí pro nemocné studenty a zamířila do svého pokoje. Sedla za stůl a začala si pročítat nějaké záznamy, když na dveře jejího pokoje někdo zaklepal.
„Dále.“ Ve dveřích stál Snape. Zabloudil očima po jejím pokoji a pak se pohledem zastavil na ní.
„Brumbál,“ řekl jenom a pohodil hlavou na znamení, že má jít na ošetřovnu. Laila jen protočila oči a šla na ošetřovnu.
„Omlouvám se, že vás opět vyrušuji,“ začal ředitel, „ale vyskytl se malý problém, který je nutno okamžitě vyřešit.“
„Jaký problém?“ zeptal se Snape a v hlase mu byla poznat malá zvědavost.
„Ministerstvo kouzel se rozhodlo, že tu provede inspekci.“
„Chcete tím říct, že tu budeme mít týden nějakého inspektora?“
„Ano, Severusi, přesně tak. A nejen nějakého inspektora. Posílají Dolores Umbridgeovou.“
„To myslíte vážně?“ zeptal se Snape rozzuřeně.
„Naprosto. Mohu vás však uklidnit Severusi. Jde především o inspekci v okolí ošetřovny.“ Teď se naštvaně zatvářila Laila.
„Mám pro vás ovšem ještě jednu zprávu, a vážně nevím, jak na ni budete reagovat.“
„Jakou?“ zeptala se opatrně.
„Nemáme pro ni volny pokoj.“
„Obávám se pane řediteli, že jste na moment zapomněl, že jsme v Bradavicích. Tady je možné téměř všechno, včetně toho, najít pokoj pro inspektorku,“ poučil ho Snape.
„To jsem si myslel také, Severusi. Bradavice si však pamatují její pobyty zde a odmítají ji jakkoli pomoct. Proto musíme jeden pokoj uvolnit.“
„Nastěhujte ji do věže jedné z kolejí. Nejlépe Zmijozel,“ navrhla Laila.
„I to jsem zkoušel. Ale Krvavý baron ji odmítá mít ve své koleji.“
„Tak kde ji chcete ubytovat?“ zeptala se.
„Vzhledem k tomu, že je tu na inspekci ošetřovny, ubytujeme ji tady.“
„Kde? Doufám, že ne u mne v pokoji. Nesnesu ji ani minutu, natož pak celý týden!“ namítala Laila.
„Doporučuji vám, pane řediteli, nestěhovat ji ani ke mně, pokud nechcete zdi Bradavic pošpinit vraždou.“
„Nemám v plánu ani jedno z toho co jste teď řekli. Nemůžeme připustit, aby byla s někým v jednom pokoji. Hluboce bychom ji urazili,“ řekl ředitel s ironií v hlase. „Máme tedy jedinou možnost. Nabídnout jí pokoj jednoho z vás.“
„Cože?!“ ozvalo se unisono.
„A čí pokoj?“ zeptal se Snape.
„Omlouvám se slečno. Váš.“ Podíval se smutným omluvným pohledem na mladou ošetřovatelku.
„Můj?! A kde budu bydlet já?“ ptala se šokovaně.
„Věřím, že vám Severusova přítomnost vadit nebude.“
„Prosím?“ zeptal se Snape.
„Já s ním v jednom pokoji nebudu!“ protestovala.
„Já s vámi taky ne!“ oplatil jí stejnou mincí.
„Omlouvám se, ale je to jediná možnost. Lailo, prosím vás, přestěhujte si své věci do Severusova pokoje do dnešního večera.“ Laila se na něj zděšeně podívala.
„Řekl jste do dnešního večera?!“ Ředitel jí jen přikývnul.
„Ne! Pane řediteli, to nemůžete!“
„Obávám se, že musím slečno.“
„Na jak dlouho, že to má být? A než odpovíte ujistěte se, že je to pravda.“ Dodala rychle.
„Je mi líto. Jsem si jist, že je to na celý týden.“
„Celý týden! Úplně celý týden! S ním! V jednom pokoji! Co jsme komu udělala?!“
„Omluvte mne. Musím už jít. Měl bych zařídit ještě několik věcí.“ Otočil se a odešel z ošetřovny. Jakmile se za ním zavřely dveře, začala se Laila rozčilovat.
„Celý týden! Celý týden s tebou! Bože! A ty!“ bodla Snapea prstem do hrudi. „Ty, proč jsi nic neřekl! Celou dobu jsi tu stál a nic neřekl!“ ječela na něj.
„A co jsem asi tak měl podle vás říct?! Ať se sbalí sám a přenechá vám svoji kancelář? Je to ředitel. Může si tu dělat co chce!“
„To je mi jedno!“ křikla. „Nechci s vámi být v jednom pokoji!“
„Myslíte, že já s vámi v jednom pokoji být chci? Ne! Ale i tak s tím nemůžeme nic dělat. Radím vám, přestaňte tu ječet a jděte si balit!“ obořil se na ni a odešel do svého…tedy teď zrovna jejich…pokoje. Laila si povzdychla a odešla si do svého pokoje sbalit. Teď už neměla jinou možnost. Zastavila se uprostřed. Mávla hůlkou.
„Balit,“ šeptla tiše a všechno její oblečení, všechny její knihy a ostatní věci se začaly skládat do velkého kufru, se kterým sem přijela. Posadila se na židli u svého stolu. Počkala až bude všechno naskládáno, pak zase vstala, mávla hůlkou a kufr se vedle ní začal vznášet. Nasměrovala ho ven z pokoje a sama pak vyšla na ošetřovnu. Znovu vzdychla a otočila se ke dveřím pokoje Snapea. Nestačila ani zvednou ruku k zaklepání, když se dveře otevřely.
„Co tak rychle?“ sykl Snape.
„Nebojte se, hned jdu zase pryč. Nemám v plánu s vámi zůstávat v pokoji déle než…když nebudu počítat nocleh…maximálně dvě hodiny za den,“ usmála se na něj roztomile. Vešla dovnitř a pohodila kufr bokem. Pomalu se rozhlížela. Celý pokoj byl v tmavých barvách. Převážně v černé a zelené. Byla tu však jen jedna postel.
„Doporučují vám, abyste tu udělal místo. Ráda bych si sem přikouzlila postel. Pokud to místo neuděláte vy sám, udělám ho já,“ usmála se na něj znovu. Snape se jen ušklíbnul. Na to se Laila otočila k odchodu.
„Mluvil s vámi ředitel?“ ozvalo se za ní téměř neslyšně. Na chvíli se zamyslela. Hned jí však došlo na co Snape myslí.
„Ano, mluvil se mnou dnes ráno. Řekl mi, že mluvil i s vámi.“ Snape stroze přikývl.
„A je něco co bych měla vědět i já? Něco o čem se mi pan
ředitel třeba zapomněl zmínit?“
“Pokud je něco co byste měla vědět, ať je to cokoli, pak vám to ředitel jistě
řekl,“ oznámil jí.“A teď buďte tak laskavá a jděte bokem ať sem můžu přikouzlit
tu postel.“ Nasupeně se otočila a odešla na ošetřovnu. Chybělo tam doladit
ještě několik věcí.
Po večeří se vrátila do jejich společného pokoje, aby se převlékla do něčeho čistějšího než je hábit, který má na sobě. Za půl hodiny měla jít společně se Snapem přivítat Dolores Umbridgeovou. Vytáhla si z kufru lehce zelenkavé šaty s nenápadným výstřihem. Ten jí poradila Minerva u oběda. Vyprávěla jí, jak nerada má Dolores hluboké, nápadné výstřihy na dámských šatech.
Ještě jednou si je pořádně prohlédla, aby snad neměly jedinou malou chybičku, kvůli které by ji mohla Dolores připravit o práci. Položila je na stůl a svlékla si hábit. Položila ho na stůl vedle šatů, které už držela v ruce a pomalu si je začala oblékat. Měla je teprve přetažené pře hlavu, když se otevřely dveře a dovnitř vešel Snape. Naštěstí si všimla, že někdo vešek do pokoje a tak rychle se do šatů rychle nasoukala.
„To vás nenapadlo, že se budu převlékat, a že by tudíž bylo vhodné, kdybyste nejdříve zaklepal?“ Snape ji sjel povýšeným pohledem.
„Začněte si zvykat na to, že tohle není jen váš pokoj. Je především můj a proto nevidím jediný důvod, proč bych měl před tím než sem vejdu, klepat.“
„Fajn,“ odsekla mu. Podala si z kufru boty na nízkém podpatku. Nazula si ji a pak si opřela nohu o židli, aby mohla dopnout pásek kolem kotníku. Vyhrnula sukni nad kolena a sklonila se přes ni, aby na pásek dosáhla. Chtělo to jistou trpělivost a proto si ani nevšimla Snapeova nenápadného pohledu, který se točil k její noze. Znovu si uvědomil, jak krásnou kolegyní má teď ve svém pokoji. Rychle se vzpamatoval a odvrátil svůj pohled od ní. Když se pak chystala zapnout i druhý střevíček raději se k ní otočil zády. V paměti se mu rozjasnil ranní rozhovor s ředitelem.
„Takže ano,“ Brumbál mu na to jen přikývnul.
„Za chvíli by měla přijet,“ ozval se mu z dálky Lailin hlas. Stála teď kousek od něj a dívala se oknem na nádvoří. Pomalu už se tam začínaly shromažďovat profesoři. „Jdete?“ zeptala se. Přikývnul a rozešel se ke dveřím. Laila se vydala za ním. Chytl za kliku a galantně jí dveře přidržel, aby mohla projít první.
„Děkuji,“ ozvalo se tiše.
Na nádvoří teď stáli všichni profesoři i s ředitelem.
„Jsem rád, že už jste tu,“ usmál se na ně Brumbál, když došli. „Všichni už je tu nedočkavě vyhlížíme,“ dodal s jistou ironií.
Cestou vedoucí k bráně hradu se k nim přibližovala malá postava zahalená celá v růžových odstínech. Když k nim došla, Laila poznala inspektorku ministerstva kouzel.
„Vítám vás, inspektorko Umbridgeová,“ přivítal ji Brumbál. Dolores se na všechny usmála s povýšeným výrazem ve tváři.
„Děkuji,“ odvětila medovým hláskem, který by se dal srovnat s hlasem malé holčičky a všichni zamířili do hradu.
Komentáře
Přehled komentářů
Moc krásná kapitolka. Komentář k další kapitolce až zítra nestíhám číst.
komentář
(Magda, 24. 3. 2008 15:49)