4.: Bézva
Když si šla Laila večer lehnout, řekla si,. Že ráno musí vstát dřív, aby byla ráno hotová dřív, než jí Snape vpluje do pokoje. Pak se převlékla do své dlouhé černé saténové košilky a ulehla.
Ráno ji probudili opět paprsky slunce. Ze všeho nejdříve se podívala po malém budíku na jejím nočním stolku. Bylo sedm hodin.
"Skvělé," řekla si a zahleděla se do bílé stropní zdi. "Snape přijde až v osm, takže mám ještě půl hodiny na to, abych si jen tak poležela a pak půl hodiny na oblékání." Nad svým plánem se musela usmát. No a jak řekla, tak taky udělala. Problém byl v tom, že po patnácti minutách už se jí ležet nechtělo. Protáhla se a popřemýšlela nad tím co bude zatím dělat, když se jí nechce převlékat. Rozhlédla se po pokoji.
"Musím zalít kytky." Vstala a vyčarovala si konvičku. Přešla s ní do koupelny a napustila si do ní vodu. Zatím co se jí konvička naplňovala vodou, Laila se prohlížela v zrcadle. Po chviličce vodu vypla . Zalila jednu květinu stojící u koupelnového okna a šla zase do pokoje. Spokojeně prošla dveřmi a zamířila k oknu za dalšími rostlinkami.
"Dobré ráno, kolegyně," ozvalo se z křesla u dveří. Laila se vyděsila a vylila na sebe zbytek vody z konvičky.
"PANE BOŽE!" křičela. "Co tu děláte, Snape?!"
"Co byste tak řekla? Máme přece další hodinu lektvarů. Zapomněla jste snad?" zeptal se.
"Ne. Jistěže vím, že máme další hodinu. Problém je spíš v tom, že jsem myslela, že začneme zase kolem osmé hodiny! Ale to ne! Vy si prostě vplujete do mého pokoje jen tak aniž bych o tom věděla a klidně mě tu děsíte."
"To není můj problém, že se vyděsíte, když vás někdo pozdraví," odpovídal jí ledově.
"Ne Snape, vy jste mě špatně pochopil. Mě jde spíš o to, že tímhle vaším úžasným divadýlkem jsem si zničila svou, prozatím jedinou co tu mám, saténovou noční košilku! Navíc jen tak pro vaši informaci to byla má oblíbená! A aby toho nebylo málo, tak v té vodě bylo kouzelné hnojivo, které mi tu látku rozežere takovým způsobem, že ji už nespravím!"
"A co já s tím?! Tak si máte dávat pozor."
"No já vám řeknu co vy s tím. Koupíte mi novou. A to si pište, že bude černá!"
"Doufáte, že až ji budu kupovat tak ji minimálně nějak otrávím a Brumbál mě pak dá vyhodit za vaši vraždu?" ušklíbnul se Snape nepěkně.
"Ne, doufám, že vám seberu místo v hlavní roli školního netopýra," prohodila Laila.
"No, prosím. Už je to tu. To hnojivo už začíná působit. Sakra! No na co čekáte?! Zmizte. Počkejte na mě buď v mé kanceláři nebo až ve sklepení." Vyhazovala ho z pokoje a rukama si zakrývala břicho, kde už se vytvořila poměrně velká díra. Jakmile Snape zmizel za dveřmi, Laila ze sebe košilku svlékla a převlékla se do hábitu.
Vešla do kanceláře a ke svému údivu si všimla, že tam sedí Snape.
"Já myslela, že budete čekat ve sklepení." Rýpla si.
"Možná jsem to vážně měl udělat. Třeba bych měl to štěstí, že byste zabloudila a už nikdy byste nenašla cestu zpět. Všichni by se vás snažili najít. Včetně mě. Hledal bych vás ve svém kabinetu. Seděl bych u krbu a pil dýňový džus. Všem bych tvrdil, jak urputně se vás snažím najít, a přitom bych jen čekal v tom křesle s tím džusem. Jen bych čekal dokud byste se nenašla sama." Ušklíbnul se.
"Tak přesně o tomhle se vám zdálo, že? A ne, nemyslím si, že byste to považoval za noční můru," usmála se na něj falešně.
"Vidím, že jste dnes dobře spala."
"Tak to vidíte dobře. A doufám, že až si půjdu večer lehnout v té košilce, kterou mi tak laskavě koupíte, bude si mi spát ještě líp," žertovala a neuvěřitelně se tím bavila.
"Nebojte, on vás ten smích přejde. Dnes budete připravovat lektvar pro zkamenělé."
"Pro zkamenělé? Nechápu.," otáčela se Laila na svého kolegu, když už byly na cestě do sklepní učebny.
"Před pár lety, se tady na škole objevil Bazilišek. Dokáže svou oběť proměnit v kámen. A to pokud ten dotyčný spatří jeho odraz a pohlédne mu do očí. A právě takové oběti dokáže vyléčit jen tento lektvar," poučil ji a pokynul jí, aby vešla do učebny. Laila se postavila ke kotlíku,u kterého pracovala včera. Snape jí opět podal tu samou knihu.
"Je to jeden z nejtěžších lektvarů jaké existují. Varuji vás, pokud nebudete pracovat podle daného postupu, nepřejte si vidět následky. Včetně toho co vám k tomu následně řeknu já. Jediná chyba a tahle učebna i s námi vyletí do povětří."
"Bézva," ušklíbla se spiklenecky Laila. Snape se na ni ostře podíval.
"To má být výhružka?"
"Jo"
"Lailo, bezva vlastně není výhružka," odpověděl jí mudrlantsky.
"Ale jo, je, když to myslíš tak, jak to myslím já. Bééézva. Bééézva Severusi, bééézva."
"Lailo, bezva není výhružka, ať už to "é" protáhneš sebevíc."
Tak fajn," zhodnotila situaci a začala připravovat daný lektvar.
Ani dnes to však nebylo lepší než včera. Snape ji neustále peskoval za to, jakým způsobem přidává mandragoru a podobně.
"Ještě, že nejste moje studentka," řekl Snape po chvíli.
"Jo, ještě, že jsem vaše kolegyně a můžu na vás řvát."
"Krájejte to tenčí!"
"Když to budu krájet tenčí, nenakrájím nic.Si to nakrájejte sám." Rozčilovala se.
"Dovolte?!"
"No to víte, že vám to dovolím, když se tak ochotně nabízíte."
Zatím co se hádali, nevšimli si, že lektvar začíná bublat a pomalu i přetékat. Nikdo tomu však nevěnoval pozornost, dokud se ho trochu nevylilo na Snapeův hábit.
"Zatraceně!" nadával. "To jste to nemohla pořádně hlídat?!"
"Já?" zeptala se Laila udiveně a nevinně.
"No a já snad?!"
"Jistěže vy. Nejsem to já, kdo je tu mistr pře lektvary."
"Vás mi byl čert dlužen. Mám zničený hábit! Vaší vinou!"
"Copak? Budete si na mě stěžovat u Brumbála?"
"Ne, mám pro vás něco lepšího. Koupíte mi nový hábit."
Tímhle hodina skončila. Oba pak šli svým směrem a domluvili se, že se opět sejdou u brány, aby Laila trefila na oběd. Konec konců i obávaný profesor lektvarů musel uznat, že za dva dny si ještě nemůže pamatovat cesty po celé škole.
Snape tentokrát žádné zpoždění neměl. Naopak. Dorazili oba ve stejnou dobu. Snape si Lailu prohlédl svým zkoumavý ostrým pohledem. Měla na sobě opět šaty. Na ramena a poněkud volnější, celé ve světle hnědé barvě.
Vešli do Velké Síně a posadili se za stůl. Brumbál se tentokrát na nic neptal. Jen se na ně mile usmál a popřál jim dobrou chuť.
Po obědě se Laila vrátila na ošetřovnu a dala se do práce, kterou se zabývala už dva dny. Přeskládávala lahvičky s jednotlivými lektvary. Když narazila na lahvičku, ve které bylo už jen pár kapek lektvaru pro zkamenělé, vzpomněla si, že má koupit hábit Snapeovi. Slezla se židle, na které stála, aby dosáhla na nejvyšší poličku a vytáhla hůlku. Zamumlala pár slůvek a na nejbližší posteli se objevil černý hábit.
"Raději to jen tak zabalím. Sice je to jedno, ale aspoň to bude vypadat," usmála se sama pro sebe. Vyčarovala si kus balicího papíru a hábit zabalila. Úhledný balíček nechala ležet na stole v kanceláři. Pak se zase vrátila k práci.
Kolem sedmé hodiny už skončila. Teď si potřebovala udělat pořádek v papírech, které zakrývali její pracovní stůl. To jí dlouho trvat nebude. Pak už si půjde lehnout. Doufala, že jí Snape pošle tu košilku, vzhledem k tomu, že s sebou neměla nic jiného na spaní. Doufala v to, že si o víkendu zajde nakoupit do Příčné ulice.
Posadila se za stůl a začala třídit papíry.
"Dále," řekla, když se ozvalo zaklepání. Dovnitř vešel Snape.
"Dobrý večer, kolegyně," popřál a vešel dál. Zastavil se u jejího stolu a předal jí balíček.
"Á, děkuji vám Severusi," usmála se na něj Laila a natáhla se pro balíček s hábitem.
"Tohle je pro vás," řekla a předala mu jej. Snape si od ní balíček převzal a zamumlal tiché "Díky"
"Já také." Na to se Snape otočil a měl se k odchodu. Než však stašil chytit za kliku ozvalo se mu za zády:
"Dobrou noc." Snape si zkousnul rty, ale pak odpověděl.
"Dobrou noc. A mimochodem, zítra ráno máme v osm hodin čekat na ošetřovně na Brumbála." A odešel.
komentář
(Magda, 29. 2. 2008 12:34)