20.:Výlet s ředitelem aneb Jak dát dva dohromady a jak ne! - 1. část
7. 1. 2011
Obloha byla tmavá a schilovalo se k dešti. Přesto, že bylo brzy po ránu, byla tma jako o půlnoci.
"Kde to vlastně jsme?" zeptal se Snape.
"Tohle je, Severusi, malé městečko, opravdu daleko od Bradavic. Vlastně to tu ani nemá jméno, ale místní obyvatelé tomu říají Malá Neapol."
"Má to nějakou historii?" zeptala se Laila tiše.
"Zajímal jsem se o to a nakonec jsem přišel na to, že...Ne. Nejspíš to prostě někdo nazval jen tak z legrace a ono se to ujalo. Však je to tak u většiny názvů a přezdívek," usmál se ředitel.
"Stále jste nám neřekl, proč jsme vlastne tady," ozval se Snapeův otrávený hlas.
"Jak jsem se už jednou zmínil. Přijeli jsme sem za jedním mým starým přítelem Samuelem. Sam, jak mu říkám, pracoval před lety v Rumunsku s draky. Pointou tohoto dobrodružství je, že bych pro svůj osobní výzkum potřeboval trošku dračí krve."
"A proč jsme tady my?" zajímala se ošetřovatelka.
"No řekněme, že draci jsou poměrně nebezpečná zvířata." Snape a Laila se na sebe podívali. Ani jeden nechápal jaký byl pravý záměr ředitelova výletu a nesnažili se po tom raději pátrat. Jejich nadřízený však jakoby snad věděl co se v jejich hlavách odehrává. Potutelně se usmíval a vedl je dál po kamenité cestě.
Zdálo se, že ušli několik kilometrů, když se jim před očima objevil malý dřevěný domeček jako z pohádky o Sněhurce.
"To je ono?" zeptal se Snape.
"Ano, konečně jsme tady!" usmál se Brumbál.
Přišli po úzké cestičce ke dveřím. Brumbál natáhl ruku, aby zaklepal, když se dveře z ničeho nic samy otevřely. V nich stál malý, stařičký dědeček u holy a přátelsky se na ně usmíval.
"Albusi?" zeptal se.
"Samueli! Tak rád tě po těch letech vidím," těšil se Brumbál.
"I já tebe. Koukím, že jsi nepřišel sám. Prosím, pojďte nejdříve dovnitř, tam se seznámíme."
Samuelův dům byl jedno velké překvapení za druhým. Přestože z venku se domek zdál jako stará dřevěná chatrč, uvnitř to byla jedna z nejkásnějších staveb jaké kdy viděli. A nejen to. Dům byl plný domácích skřítků a různých kouzelných zvířat.
Chvíli se rozhlíželi po domě, pak si potřásli rukou se Samem, i když Snape se u toho netvářil moc nadšeně a pak už se konečně začali věnovat práci, kvůli které sem přijeli.
Přesto, že Brumbál tvrdil jak nebezpeční draci jsou, ukázalo se, že všechno přece jenom zvládne sám a nikoho dalšího ke své práci nepotřebuje. Laila se Snapem stáli opodál a jen ho pozorovali. Občas padla nevhodná poznámka, občas umlčující kouzlo. Samuel měl z jejich přítomnosti velkou radost a snažil se jim každou minutu jejich pobytu u něj zkrášlit jak jen to bylo možné. Ke Snapeovu znechucení se mu to dařilo a obvláště Brmubál byl z výletu nadšený.
Když konečně nadešel den jejich odjezdu, rozhodl se Brumbál pro radikální změnu.
"Rád bych zde zůstal ještě o alespoń týden déle. Ve škole se beze mne ještě chvíli obejdou. Věřím, že profesorka McGonagallová je výbornou dočasnou ředitelkou.
"To je samozřejmě vaše rozhodnutí. Dělejte, jak uznáte za vhodné. Já se prozatím vrátím do školy. Tady už mě stejně nepotřebujete," zkonstatoval Snape.
"No já se vrátím také," přidala se Laila.
"Ale to snad není nutné. Byl bych rád, kdybyste tu zůstali se mnou. Přece vás nebudu přemlouvat. Ve škole trávíme času víc než dost a teď, když máme konečně chvilku času na odpočinek, se chcete vrátit?"
"Ale pane řediteli..."
"Ale pane řediteli..."
"Obávám se, že jako ředitel, vám návrat do školy nemusím povolit. Je to samozřejmě jen a jen v zájmu vašeho zdraví," usmíval se na ně.
Snape i Laila se znechuceně vrátili do svých pokojů. Bylo pozdě večer a oba se chystali jít spát. Laila už byla převléknutá a hledala si knížku na čtení, když se na jejích dveřích ozvalo jemné zaklepání.
"Ano?" Dveře se pomalinku otebřeli a dovnitř nakouknul Snape.
"Máte chvilku?" Laila přešla ke stolku a posadila se za něj.
"Mám, co potřebujete?"
"Vám se nezdá na tomto výletu nic zvláštního?" zeptal se a posadil se naproti ní.
"A já si myslela, že na to nepřijdete," zasmála se ošetřovatelka.
Snape se ušklíbnul a pokračoval.
"Takže jaká je vaše teorie?"
"Proč nezačnete sám?"
"Chcete se hádat? Zrovna dnes?"
"Ne, jen nechci začínat."
"Dobrá. Myslím si, že nás sem Brumbál zatáhl záměrně, protože se snaží nás dát dohromady. Co vy?"
"Souhlasím s vámi. Jediné co mi dělá starosti je, co s tím budeme dělat?" zeptala se a při posledním slově přehodila nohu přes nohu tak, že jí šikovně a zároveń provokativně vakoukla jedna noha. Snapův pohled ji samozřejmě zahlédnul. Přesto se profesor lektvarů tvářil jakoby nic.
"Možná se mnou budete souhlasit znovu, když řeknu, že by bylo moudré se nějak domluvit."
"Uhodl jste, souhlasím. Předpokládám, že když jste to navrhnul máte už nějaký nápad."
"Dalo by se říct, že ano. Dospěl jsem k názoru, že máme asi tři možnosti. První je, že se prostě sbalíme a ať se mu to líbí nebo ne, odjedeme zpět do školy. Druhá, že se pohádámě a nesklidníme se dříve než dorazíme do školy. A ta třetí, to jsem sám svědav jak na to zareagujete. Tou třetí možností je, že se budeme tvářit, jako že se u to všechno daří. Budeme se k sobě mít a tak dále a tak dále. Podstatné na tom je, že bychom museli být hodně přesvědčivý, protože přece jenom, je to Brumbál."
"No, nevím co vám na to říct. Shrňme si to a řekněme si jaké jsou naše reálné možnosti. Ta první zní lákavě, ale nerada bych přišla o práci. Vím, že by to byly jen plané výhrůžky, ale člověk nikdy neví. Možnost číslo dvě. Také lákavé, ale nemyslím, že by ho to přesvědčilo. Bude mu jasné o co se snažíme. A popravdě si to samé vlastně myslím i o třetí možnosti."
"Tak v tom případě mi řekněte, co máme podle vás dělat, když se vám nic z toho co jsem řekl nelíbí!" rozčiloval se profesor
"Nechcete se uklidnit?" zašklebila se na něj Laila.
"Už zase!" šeptl si pro sebe, ale poněkud hlasitěji než si myslel.
"Co zase?"
"Už to zase odlehčuješ!"
"To rozhodně ne," bránila se.
"Ale ano. A děláš to tak vždycky! Pokaždé, když se děje něco důležitého, tak to všechno začneš odlehčovat, jakoby se nic nedělo!"
"ÁÁÁ tak to pardon, pane Dokonalý. Omlouvám se za to, že je pro mě jednodušší se i nad vážnou situací pousmát, abych ji ustála!"
Snape si povzdechl a pak klidnějším hlasem pokračoval.
"Neřšili jsme něco jiného?"
"Ano, řešili."
Snape se nadechl, že bude dál pokračovat ve svém proslovu, když se ozvalo jemné zaklepání na dveře.
"Ano?" zeptali se oba dva zároveň. Laila vrhla po Snapeovi nazlobený pohled. Přece jen to byl její pokoj a on nemá žádná práva na to říkat ANO, když někdo klepe na její dveře.
K překvapení obou vešel do pokoje Brumbál. Rychlým pohledem si udělal obrázek o situaci v pokoji, pak se ušklíbnul.
Á Severusi, co vy tady? Lailo, jen jsem vám přišel popřát dobrou noc. Chtěl jsem to udělat po večeři, ale nebyla jste tam. Jste doufám v pořádku?"
"Ano, samozřejmě. Nic mi není." Při těch slovech se podívala na Snapea.
"Tak výbroně. Dobrou noc," usmál se ředitel na oba dva své zaměstnance a odešel.
Snpe se však k odchodu stále ještě neměl. Místo toho se posadil za Lailin pracovní stůl.
"Proč jste vlastně nebyla na večeři?"
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
