1.: Změna
Na okno malé kanceláře zaťukala sova. Dívala se mladou ženu pracující u stolu. Musela už být unavená. Přesto vstala a šla pro dopis. Otevřela okno a odvázala sově obálku z malé nožky. Nejdříve si ho prohlédla. Všimla si malé pečeti. Proč jí píšou z Bradavic? Pomalu obálku otevřela a vytáhla pergamen. Písmo na něm bylo vyšší a úhledné.
Vážená slečno Lailo Calebová,
Rád bych Ván nabídnul nové pracovní místo ve škole čar a kouzel v Bradavicích. Naše zdravotnice madam Pomfreyová odjíždí na roční dovolenou a my bychom tu potřebovali schopnou zdravotnici. Vedoucí nemocnice U Svatého Munga, u něhož jste momentálně zaměstnána je ochoten vás na rok uvolnit.
Vaši pracovní dobu a plat bych raději domluvil osobně.
Odepište mi prosím co nejdříve.
Děkuje a zdraví
Albus Brumbál
ředitel Školy čar kouzel v Bradavicích
Chvíli ještě překvapeně koukala na dopis. Když se konečně vzpamatovala, sedla rychle ke stolu a odepsala.
Vážený profesore Brumbále,
Vaši nabídku ráda přijmu. Bohužel mám teď mnoho práce a nemám možnost ji opustit. Prosím Vás proto, abyste mě ve volném čase navštívil v mé kanceláři v nemocnici. Jistě pochopíte.
Děkuji,
Laila Calebová
Vložila pergamen do obálky a poslala ji zpět po sově. Ta okamžitě odletěla.
Laila se posadila zpět ke stolu. Měla před sebou ještě hodně práce. V nemocnici měli zrovna hodně pacientů. Vzala do ruky brk a jeden ze záznamů. Chystala se zrovna zaškrtnout několik políček, když se z jejího krbu vynořila postava nějakého muže.
"Dobrý den," pozdravil ji příjemným hlasem. Měl na sobě dlouhý tmavě modrý hábit a kouzelnickou čapku. Dlouhé bílé vousy mu společně s vlasy splývaly až k pasu nejméně. Přestože působil dojmem hodného dědečka, Laila si byla jistá, že tak trošku klame tělem.
"Dobrý den," pozdravila ho mírně překvapeně.
"Ještě jsme se neviděli, takže dovolte, abych se představil. Albus Brumbál, ředitel Bradavické školy. A vy budete určitě slečna Laila Calebová."
"Ano. Nečekala jsem, že se tu objevíte tak brzy. Minutku před tím něž jste přišel, stačila jsem poslat sovu s odpovědí. Copak se k vám dostala tak rychle?"
"Ó ano. Vyskytl se poněkud m¨vážný problém a já jsem nucen ho co nejdříve vyřešit. Nejdříve bych chtěl znát vaši odpověď, vzhledem k tomu, že jsem si nestihnul přečíst váš dopis."
Laila se musela usmát.
"Samozřejmě, že to přijímám. Velmi ráda se do Bradavic podívám." Brumbál se na ni zamyšleně podíval.
"Vy jste nechodila do Bradavic, že?"
"Ne, já jsem chodila do Krásnohůlek."
"Promiňte mi tu zvědavost, slečno, ale vy jste víla?"
"No má babička byla víla a já jsem po ní něco málo zdědila," usmála se.
"To je skvělé. Přesto jsem odběhl od tématu. Měli bychom se teď dohodnout na vašem platu a pracovní době."
"Pane profesore, je tu ještě jedna věc, kterou bych vám měla říct," zatvářila se nevinně.
"A to?"
"Proto že jsem vyučená zdravotnice, tak umím v podstatě vše od
rozpoznávání úrazů až po podávání léků a ošetřování, ale neumím si ty
léky vyrobit. Vyučovala jsem se tady v nemocnici, ale výrobu léků se tu
učí jen někteří a já mezi ně bohužel nepatřím."
"Takže budete potřebovat pomoc, předpokládám."
"Ano to budu. Doufám, že vám to nepřinese problémy."
"Ne, to ne. Není se čeho bát. Seženu vám někoho, kdo s vámi stráví mnoho času as výrobou léků alespoň dokud se to nenaučíte sama."
"Asi jsem vám přidělala starosti."
"Kdepak. Vím přesně koho dostanete jako nového kolegu," usmál se a v očích mu hráli pobavené jiskřičky. "Zbývá nám už jen dohodnout pracovní dobu a plat. Začal bych tím časem. Vzhledem k tomu, že jste jediná ošetřovatelka na škole, měla byste být k dispozici 24 hodin denně. Nemáte se čeho bát, úrazy u nás nejsou moc časté," usmál se, "No a pokud by se stalo, že byste si potřebovala odpočinout, zaskočí vás kolega. A teď už jen plat. Budete dostávat stejné množství galeonů jako profesoři. A mohu vás ujistit, že je to víc než na co jste zvyklá."
Laila se pousmála. Měla opravdu radost. O tomhle se jí snad ani nesnilo.
"A teď už bych mohl jít. Vidím, že s vámi můžu počítat, takže to půjdu oznámit vašemu vedoucímu," otočil se a přešel ke dveřím. Než však chytil za kliku, ještě se otočil zpět na Lailu.
"Počítám teda s vámi už na zítřejší oběd v Bradavicích.," řekl jí a chystal se odejít
"Zítra?!"
"Omlouvám se asi jsem se nedostal k tomu že naše ošetřovatelka se rozmyslela a odchází už dnes. Jenže školní rok začíná už za měsíc a vy budete mít určitě hodně práce s poznáváním školy a nejen jí."
"Dobrá, tak tedy na zítřejším obědě," usmála se spokojeně.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím to vypadá docela zajímavě. No, uvidím, co se z toho vyklube.
krásné
(Magda, 29. 2. 2008 9:49)