18.: Dobrák
5. 8. 2009
Pomalu otevřela oči. Ještě chvíli viděla jen tmu a pak se jí
konečně vrátil zrak. Ležel u sebe v pokoji. Pomalu se rozhlédla.
Nevěděla ani jak se sem dostala. Na řešení té otázky však přišla hned
vzápětí, když uviděla Snapea, sedícího u okna. Zrovna si něco četl a
tak si ani nevšiml, že se jeho kolegyně probudila.
"Co tu chcete?" zeptala se slabým hláskem. Snape zvedl hlavu od knihy a podíval se na ni.
"Už jste vzůru?"
"Bože, já jsem vzhůru?!" odvětila mu sarkasticky.
"Ano jste. A opět jste drzá a ironická."
"No, co už? Řeknete mi co se stalo?"
"A zasloužíte si to?"
"Já vždycky. Nechte si ty fóry Snape a řekněte mi co se stalo!"
"Jste
nemocná, to se stalo. Včera večer, když jste odcházela ze síně, tak
jste cestou sem omdlela, máte štěstí, že jsem vás našel. Měla byste
dávat větší pozor. A buďte tak laskavá a za prvé, napijte se
uzdravovacího lektvaru a za druhé, řekněte Lupinovi, že jste v pořádku.
Celou noc sem lezl a ptal se na vás. Za tuhle noc jsem ho viděl častěji
než když tu naposledy učil," rozčiloval se profesor a s opět ledovou
náladou odcházel z jejího pokoje.
Laila se podívala na
hodiny. Bylo devět hodin ráno. Čas vstávat do práce. Napila se
lektvaru, který jí Snape nechal na stole a šla se převléct a upravit.
Na
ošetřovně nebylo ten den moc práce. Byl toprvní školní den a studenti
byly naprosto zdraví. Famfrpál se zatím nekonal a tak se neobjevila ani
žádná zlomenina nebo něco podobného.
Kolem poledne ale přišlo
pár studentů, kteří se staly terči odporných narážek a kouzel
zmijozelských. Nebylo to nic závažného, takže Laila dokázala všechno
okamžitě uvést na pravou míru. Ovšem rozhodla se, že každý takový
"žertík" zmijozelských bude hlásit ředitele koleje, Snapeovi.
"A co já s tím? Je to jejich problém, ať si to vyřeší mezi sebou."
"Jste
ředitelem té koleje a vaši žáci zámerně ubližují spolužákům z jiných
kolejí. Zvláště studentů z Havraspáru tady bylo hodně. Měl byste s tím
něco dělat, Severusi," rozčilovala se ošetřovatelka a rychlostí blesku
pak zmizela z jeho kabinetu.
První školní dny
v Bradavicích ubílahli Laile velice rychle. Jen za prvních pět dnů se u
ní na ošetřovně ukázalo asi třicet studentů. Snape jí s ničím
nepomáhal. Seděl u sebe a opravoval domácí úkoly, testy a tresty. Občas
ho viděla když odcházel na hodinu a pak až když se vracel. No a
samozřejmě seděli vedle sebe na snídaních, obědech a večeřích.
Laila
si občas všimla nenápadných pohledů některých studentů. Pohledů zvláště
intenzivních, když se Snapem něco rozebírali. Zřejmě nebylo ve zvyku
vidět obávaného profesora s někým se bavit.
A nejvíc ze všech se takovým pohledem bavil ředitel.
"Měl
jste mi pomoct! Od toho tu taky jste! Teď už nejste jen ředitel
Zmijozelu, ale také můj kolega na ošetřovně? Když přijde jěště někdo
takový jako pan Marcus a vy mi nepřijdete pomoct, dopadne to stejně
jako dnes!" křičela ošetřovatelka na svého kolegu přes celou ošetřovnu.
"Tohle
je především vaše práce, pokud jste si to ještě neuvědomila a já tu
jsem od toho, abych dohlédl zvláště na vaši přípravu lektvarů,"
odpověděl jí Snape ledově.
"Fajn, takže v tom případě, když
jste tady přes ty lektvary, tak byste snad mohl jít namíchat další
kostirost, protože jsem před chvílí díky vám přišla o všechen co jsem
měla."
"Měla jste dávat větší pozor. Kdybyste se zajímala o věci, o které máte, nic byste nevylila."
Mohl byste už konečně jít namíchat ten lektvar?"
"Můžete si ho přece připravit sama. Postup máte v knize."
"Vy
ho namícháte líp a přesněji než já a ne Snape, to není pochvala to je
pouhé konstatování. Věnujete se tomu déle než já, je logické, že jste v
tom zkušenější."
"Jsem rád, že jste to uznala."
"Narozdíl od vás, umím být i férová."
"A tím chcete říct co?"
"Tím
chci říct, že kdybych byla ředitelkou jedné z kolejí a slyšela bychod
někoho, že moji žáci ubližují ostatním, zasáhla bych."
"Už jsem vám jednou řekl, že je to jejich problém."
"A váš taky Snape."
"Víte co, raději půjdu namíchat ten kostirost," řekl, otočil se a odcházel z ošetřovny.
"Vzdáváte se?" divila se Laila.
"Ne,
ale kdybych vás měl poslouchat ještě chvíli, musel by se ze mě stát
dobrák a to nikdy nedovolím," křikl za ní a vzápětí se za ním zavřely
dveře. Laile se jen stihla nadechnout a hned se zase uklidnila.
"Tak
pojďte, slečno Bloomová, co se vám stalo?" ujala se právě přicházející
studentky. Ta se na ni podívala sklíčeným pohledem a Laile ihned došlo,
co se stalo.
"Zmijozel?"
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
