Změna je fajn
Seděl o okna. Svíral ho pocit hladu a bolesti. Seděl tu už skoro tři dny a za tu dobu neměl ještě ani kousek jídla. Nepil ani nejedl. Jen seděl, díval se ven a vzpomínal na nejhorší zážitky svého dosavadního života. Nechápal proč myslí zrovna na ně. Měl přece spoustu jiných zážitků. A to především radostných. Škola, přátelé, dívka. Přesto však nemyslel ani na jednu z těchto věcí. Proč? Nedokázal si odpovědět.
Najednou se však jeho chmurné myšlenky proměnily na něco úplně jiného. Z ničeho nic myslel na tu dívku. Byla zvláštní. A proto ji má tolik rád. Rád? Ne! Miluje ji. To, jak se dokáže změnit, chování, vzhled. Všechno. Proč jí vlastně řekl, že s ní nemůže být? Ptala se ho. Věděl, že i ona ho miluje. Přesto ji odmítl. Bolelo, když jí řekl, že je mu to líto. Ale měl za to, že to prostě jinak nejde. Teď už si svou chybu uvědomoval. Neměl to dělat. Chybí mu. Nemůže to tak přece pokračovat. Ona ho zná víc než kdo jiný. Ze všech stran. Musí jí to říct!
Vstal od okna. Oblékl se a pokusil se učesat. Marný boj. Při pohledu do zrcadla se musel zasmát. Jak to proboha vypadá? Ale co! Jí to vadit nebude. Snad. Rychle proběhl starou chodbou. Schody, které scházel příšerně skřípaly. Vylezl ven. Šlápl do čerstvě napadaného sněhu. Trochu zatřepal zimou. Při pomyšlení na ni se mu však po těle rozběhl proud tepla. Hřála ho láska. Pomyslel na starý dům v Londýně. Grimmauldovo náměstí. Otočil se na podpatku a přemístil se přímo před hlavní štáb Fénixova řádu. Rozhlédl se kolem. Nikdo kromě něj v té uličce nebyl. Nikdo ho nemohl vidět, když chytil za kliku a pomalu vešel dovnitř. Kolem něj proběhla paní Weasleyová. Zaslechl jen nějaké „zdravím“ a zmizela mu z dohledu.
Přemýšlel. Kde by mohla být? Kuchyně. Rozběhl se. Zastavil se až těsně před dveřmi. Pomalu je otevřel. Srdce mu bušilo jako na poplach. Rozhlédl se po místnosti. Nikdo tam nebyl.
Co obývací pokoj? Ne. Tam taky nebude. Co by tam dělala. A knihovna? Rychle!
Vyběhl po schodech. Zamířil až na konec chodby. Ty dveře na konci. Tam bude. Zastavil se. Zhluboka se nadechl a položil ruku na kliku. Zmáčkl ji. Vešel dovnitř.
„Fo?“ zavolal. Zpoza regálu na něj vykoukla hlava ženy. Měla delší plavé vlasy a modré oči. Ve tváři měla udivený výraz.
„Ty si ji ještě pamatuješ?“ zeptala se.
„Ano. Kdysi ti tak říkali v Bradavicích. Myslím, že to bylo ve třetím ročníku.“
„Jo. Přesně tak. Ale už dlouho mi tak nikdo neřekl. Proč si vyslovil zrovna tohle?“
„Já…nevím….myslel jsem …musím ti něco říct.“
„Poslouchám.“
„Vzpomínáš, jak jsme loni po té bitvě v Bradavicích seděli s Billem na ošetřovně?“
„No jistě.“
„Trošku jsme se tam chytli.“
„Jo já vím. Proč?“
„Zapomněla kvůli čemu ta hádka byla?“
„Ne to ne. Já jsem jenom…promiň pokračuj.“
„A pamatuješ si co jsem ti na to řekl?“
„No…myslím, že na to se nedá zapomenout. Když ti osoba, o kterou tolik stojíš řekne „ne“.“
„A co kdyby řekla „ano“?“
„Pak by bylo všechno jinak.“
„A co, kdybych chtěl změnit odpověď?“
Zůstala na něj chvíli zírat. Měla za to, že on svůj názor nezmění. Ale on to udělal. Aniž by o tom věděla její nadšení z nabídky způsobilo změnu barvy jejích vlasů. Už nebyly plavé, ale sytě růžové. Tak jak bývaly.
Komentáře
Přehled komentářů
to bylo krásný:)))
+++
(happy, 5. 10. 2007 20:27)
Krásná jednorázovka, navíc o jedné z mých oblíbených postav. ;o) Pokud jsem to tedy správně pochopila.
Opravdu to bylo moc pěkné!
Bomba
(Makina, 5. 10. 2007 20:23)
No tak to bylo dobrý málem jsem si poplakala a kdyby to bylo delší určitě by to nebylo jen málem, takže dobrá délka......moc pěkný. Nádherná jednorázovka a vše nejlepší k tvé první jednorázovce
šupa
(Enervate, 5. 10. 2007 20:29)