Kapitola 2: Hlavně pevný nervy!
Zatím se kolem nich shromáždilo ještě několik lidí. Byly mezi nimi i ostatní Pobertové.
„Tak jak zní tvůj úkol?“ zeptal se Regulus sebevědomě.
„To ještě nevím. Nejdřív něco vymyslím. Řeknu ti ho zítra ráno na Lektvarech.“
„Tak dobrá. Zítra. Prozatím…Nashle má lásko,“ zasmál se Reg a odešel zpět na svou kolej.
Gwen se otočila k Pobertům a rty naznačila jediné zoufalé slovo.
„Pomoc.“ Odpovědí jí byl Jamesův škodolibý úsměv.
„Neboj Gwen. Přece bychom v tom holku našeho nejlepšího kámoše nenechali samotnou. Mám nápad.“ Vzal Gwen za ruku a společně s ostatními Poberty ji zavlekly do Nebelvírské společenky.
Žáci sedmého ročníku se začaly pomalu scházet před učebnou lektvarů. Mezi posledními se tiše plížila i Gwen. Věděla, že Regulus už tam na ni čeká, aby si mohl poslechnout svůj úkol. Na tváři si vynutila milý, přesto škodolibý úsměv a vydala se přímo k němu.
„Tak, krásko, na co jsi přišla?“
„Na to, že jsi ubohý arogantní zmetek.“
„Zrovna tohle jsem na mysli neměl, ale když myslíš. A teď. Jak je to s tím úkolem?“ vyptával se nedočkavě.
„Celé tři dny budeš sedět na snídaně, obědy i večeře u Nebelvírského stolu a nesmíš zareagovat na žádnou narážku Jamese, Siriuse, Remuse ani Petra. Abych to trošku upřesnila. Můžeš zareagovat, ale pouze slovně.“ A se škodolibým úsměvem na rtech odešla. Nakonec ještě vykoukla zpoza dveří učebny.
„A začínáme už zítra!“
Sobota. Konečně je víkend. Dva dny plné klidu. Moment. Klidu.
„Néééé!“ křičela si v duchu pro sebe, když si vybavila co jí čeká dnes na snídani. Bude tam on a bude muset poslouchat všechny ty narážky. No možná, že to taková hrůza nebude. Jediné neštěstí co ji může potkat je, že to vydrží. A to se prostě nesmí stát, protože pak by musela být jeho přítelkyní.
Jak s tím jenom mohl Sirius souhlasit?!
Pomalým krokem se přemístila k síni a posadila se na své obvyklé místo – naproti Siriusovi a kousek od ostatních Pobertů.
Pak čekala dokud nevešel Regulus. Na tváři mu hrál poklidný úsměv. Opatrným pohledem přejel všechny, kteří už snídali a pak si šel sednout k Pobertům.
„No néééé!!!!“ křičel přes celou síň James. „Už je tady Regíííííí! Pojď za námi, starý brachu! No né, tobě to dneska tak sluší! Že jo hoši, že to Ragímu dneska sluší?!“
„No jasně, myslím, že by se líbil dokonce i Fredorové,“ připustil Sirius.
„Máš na mysli Teru Fredorovou? Tu malinko robustní slečnu?“ zeptal se James a tahal Reguluse na místo vedle sebe, držíc ho přátelsky kolem ramen.
„Jo přesně tu. No ona je opravdu trošku robustnější, ale myslím, že by to byl nádherný pár.“ Smál se Sirius.
„Asi máš pravdu, brácho. No a teda, Regi,“ James nápadně začichal a nakrčil nos. „Co to máš za úžasný, vábný parfém? To je kolínská? To bude určitě originál od tchořů, no ne?“
Regulusovi se hlavou hemžili ty nejhorší plány o tom co jim udělá až tohle všechno skončí. Prozatím to však musel vydržet. Dneska. Teď je to poprvé, nebude ani nic říkat, prostě je nechá říkat hloupé narážky. Jen ať Gwen vidí, že je silný. Kdyby tak věděla.
Tohle představeníčko trvalo celých třicet minut snídaně. Pak Regulus odešel na svoji další hodinu, jako všichni ostatní.
„Proč jsi nepřišla na snídani?“ Ptala se Gwen v pokoji své kamarádky.
„Promiň Gwen, ale já byla příšerně utahaná. Musela jsem si trochu pospat no. A proč se vlastně ptáš? Stalo se něco důležitého?“
„Něco důležitého?! Wellien copak ty už jsi to zapomněla? Dneska je první den mé a Regulusovi sázky!“
„Panebože! Promiň, promiň, promiň!. A jak to dopadlo. Udělal něco?“
„No to je právě to! Neudělal nic. Všechno to přetrpěl úplně klidný. Nevidal ze sebe ani hlásku!“
„No tak, máš na to ještě dost času. Ještě dva dny a dnešní oběd a večeře. To nemůže vydržet. Vsadím se, že si dává James záležet, aby ho převálcoval.“
„Snad máš pravdu. Tak moc chci, aby to prohrál!“
„Úplně jsem z nich šílel, Lucu! Potter do mě v jednom kuse něco hučel! A můj ctěný bratr jak by smet! Jediný kdo nic neřekl byl Pettigrew. A to jenom proto, že je asi tak blbej jako…..vždyť nic tak blbýho jako je on neexistuje!“
„No tak Regu! Musíš to přežít, jinak prohraješ sázku a nezapomínej co tě za to čeká.“ Klidnil ho Lucius.
„Jo já vím, nemusíš mi to pořád připomínat.“ Odsekl mu Regulus a odešel do své ložnice. Natáhl se na postel a snažil se popřemýšlet nad tím, jak to vydrží u oběda.
Myšlenky se mu však zatoulali nesprávným směrem. Směrem, kterým by se ubírat vůbec neměli. Ke Gwen. Dnes jí to tak sluší. Kdyby aspoň tušila jak moc ho bolí dívat se na ni a jeho bratra. Kdyby jenom tušila jak moc by byla šťastná s ním. Dal by jí všechno, včetně slávy, kterou si postupně získává po boku Pána zla. Jenomže o tomhle nikdo neví. Nikdo kromě Smrtijedů. A tak to má být. Rodiče jsou na něj tak pyšní, že je Smrtijedem. Kdyby i ona patřila k Pánovi zla, byly na ni také její rodiče pyšní?
Kdyby tak tušila. To byla otázka, která mu dnes ležela v hlavě, která ho tlačila u ledového srdce, které dokáže rozehřát jen ona. Stačí jí jediný pohled. Jenomže ona o ničem neví, nic netuší. Žádní Smrtijedi, žádný Pán zla. Jenom sázka a myšlenka, že Regulus Black je ubohý arogantní zmetek. A přitom, ona pro něj má takovou cenu! Lucius měl od začátku pravdu. Nedělal by to, kdyby ji tolik nemiloval.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahojky, konečně nová kapitola... povedla se ti. !
Stránky, kde jsme byly spřátelené (www.lilypotterova.blog.cz) se přestěhovaly na adresu - www.madeleine-flowers.blog.cz
Pokud chceš být mým SB i na těchto nových stránkách, dej mi vědět sem - http://madeleine-flowers.blog.cz/0904/chces-spratelit
Měj se... :-) Madeleine Flowers
Supeeer
(Kris - alexkleo.webgarden.cz, 15. 2. 2009 19:48)Konečně nová kapitolka, kdepak se schovávala? Jinak, dnes to nestihnu přečíst, ale zítra to napravím.
koment + new
(Madeleine Flowers, 19. 4. 2009 14:32)